pokusná stránka

Kalendář

Statistika

Nová

seznamte se

Trošičku vám naše zvířecí kamarády představím.

Jsou to vesměs nalezenci nebo byli odebráni původním majitelům. Zejména kočičky byly často doslova zachráněny před jistou smrtí.

S představováním začnu popořádku podle toho, jak zvířátka do smečky přicházela.

Bára

Takže nejprve kříženec pravděpodobně německého ovčáka Bára, která byla odebrána jako čtyřměsíční štěně majitelům, kteří ji drželi na malém balkoně a s její stravou ani venčením si nikterak hlavu nelámali.

S úsměvem si vzpomínám na příhodu, kdy ještě jako štěně jednou nocovala u nás. Ustlaly jsme jí v předsíni, ze které ovšem vedou dveře na WC. Když jsem se ráno vzbudila, slyším z dětského pokoje hlas mé tehdy cca sedmnáctileté dcery: " Mami, já musím čurat." "A proč nejdeš?" zněla má logická otázka. "Když tam je Bára a ona na mě vrčí..." Barča byla od malička vynikající hlídač. Dokázala dokonce před nájezdy kočičáků ohlídat i maso na plotně. Věděla, že odměna ji určitě nemine. 

 

 

Ráchel

Nejstarší z kočiček je sebevražedkyně Ráchel. Sebevražedkyně proto, že hned 2x skončila pod koly vlaku. Poprvé přišla o skoro celou zadní nožičku. To ji však neodradilo od toho, aby na koleje vlezla podruhé. Tentokrát to odnesl ocásek a třetina přední tlapky. Pravděpodobně se před projíždějícím vlakem jen přikrčila, ale zapomněla ocásek na koleji. A když pak bolestí sekla po tý potvoře, která jí tu bolest způsobila, další kolo jí přejelo i přední tlapičku.

Pak zřejmě pomyšlení na sebevraždu vzdala, protože od té doby se drží poblíž domu a na koleje již nechodí. Snad. Dneska je to už stará dáma, takže dostává pouze konzervy, neboť granule jí nedělají dobře.

Ludvík

Naopak nejstarší kocourek se jmenuje Ludvík. Někdy se mu taky říká Puzzle pro zvláštní kresbu na čumáčku. Má uražený jeden špičák a občas mu z pusy legračně vypadává jazyk. Jako mlaďoch byl dost divoký. Dokonce se mi málem přiženil do rodiny, když se mu zalíbila moje Mimi. A jelikož ta jeho city opětovala, užili si i nějakých těch kočičích radovánek. Jenže já zlý dvounožec jsem jim potomstva nedopřála a Mimi šla pár dní na to na kastraci. Zanedlouho stejný osud potkal i Ludvíka. Protože byl Ludvík opravdu divoký, panovala obava, aby nezlikvidoval ordinaci i s veterinářem. K velkému úžasu jeho paničky z něj však byl v ordinaci najednou ten nejhodnější a nejvychovanější kocourek. Dnes už je to taky pán v nejlepších letech, přítulný a mazlivý.

Pak přišla do rodiny Jůlinka, ta však tráví léto lovem a doma se moc nezdržuje, takže se mi jí nepodařilo vyfotit.

Mafie

Černá kočička jménem Mafie pochází z Chorvatska, kde by jistě již nebyla na živu. Český veterinář ji však dal dohromady, i když ocásek se mu zachránit nepodařilo. Má však chronické problémy s ledvinami, takže je na dietě. Chuť k jídlu ji však nikterak neopustila a mňouknutím přišla požádat o příděl i několikrát denně. Zvláštností je, že ač je to obyčejná domácí kočka, asi je jí u nás v horách zima, protože ihned značně prodloužila chlupy a vypadá jako kříženec kočky perské.

Mimi

Rok na to přicestoval rovněž z Chorvatska kocourek, který dostal jméno Mimi. Stejně jako Mafie nahodil dlouhou srst. Je poněkud bázlivý, ale jinak moc milý. Loni si moc rozuměl s mým Matýskem. Trávili celé večery na schodech pod půdou a povídali si. Zřejmě si předávali své životní zkušenosti. Matýsek jej třeba naučil, jak si trháním letáků vynutit pozornost paničky. Na to je náš Matýsek prvotřídní expert.

Astička

Jezevčice Astička přišla s potencionálním budoucím zetěm paní domu. Potencionální zeť již dávno není potencionálním zetěm a zmizel v propadlišti dějin, Astička však zůstala. Má chromou zadní nožičku po dávném úraze, se kterým si tehdy pan veterinář zrovna moc hlavu nelámal. Astičce byla udělena výjimka - mističku se žrádlem dostává nahoru do patra, aby se mohla nabaštit v klidu a hlavně aby jí to někdo z početných strávníků nesežral.

Filipka

Mourovatá Filipka vlastně není Filipka, jak se původně myslelo, ale kastrovaný kocour. Bůhví, kdo jej vyhodil. I s ním bylo po nalezení plno práce, několik dní neustále zvracel igelity, které asi zbaštil i s nalezenými zbytky. Obrovský apetit mu zůstal, baštit by mohl od rána do večera. Dveřmi ho vyhodíte, oknem se vrátí a už zase mňouká před dveřmi dílny, kde se skladuje krmivo. Jinak je to ale moc přítulné zvířátko, které se taky drží spíše u domu. Nejvíc se mu líbí na uskladněném dřevě.

Číča Míca

Posledním přírůstkem do rodiny je - zatím - kočička, která dostala jméno Číča Míca. Z rozsáhlého střevního zánětu se jí podařilo úspěšně vyléčit. Momentálně je šéfovou domu, všecky ostatní odhání. Stále ještě si ponechává instinkty polodivoké kočky, která k potravě jen tak nikoho nepustí. Musela jsem nasadit hroší kůži, sice nerada a moc to neumím, ale jinak by Míca praskla a ostatní kočičky zůstaly hladové. Jen jsem se totiž otočila, už zase byla v misce a ostatní jen z povzdálí sledovali, jestli jim něco nenechá. City stranou - musela před barák. K lidem je však velice přítulná, dalo by se říci, že na kočku až "vlezlá", jen jsem usedla, už jsem ji měla na klíně.

 

 

Do zvířecí rodinky patří ještě šest slepic, které však nejsou nalezenci, ale jsou zde "na práci". Bylo jich vlastně sedm, ale kropenatá se rozhodla, že už toho má na tomto světě dost, a odebrala se za mého pobytu do slepičího nebe. Ne, že by snad nepřežila mou péči, ale prostě umřela sešlostí věkem.

Slepičí holky jsou spíše samotářky, nepodařilo se mi je nahnat do chumlu a vyfotit najednou, zde tedy jen několik z nich.

holky slepičí

Všecky jsou (s výjimkou nebožky) hnědé, takže se v nich absolutně neorientuju. Vím jen, že ty nejmladší přímo terorizují Astičku. Kolemjdoucí myslivec s úžasem pronesl:

"Už jsem viděl mnoho jezevčíků, kteří měli v tlamě slepičí peří, ale slepici s jezevčími chlupy v zobáku vidím poprvé."

Žádné komentáře